Moje devatenáctka

21:40

Rok rozvoje, dospívání a velkých změn. Rok ztrát a nálezů. I když by člověk neměl příliš času trávit v minulosti, dovolím si na chvilku zastavit a podívat se zpět. Celý článek bych chtěla pojmout jako jednu velkou vzpomínku. Možná se k ní jednou vrátím a možná ne. Jen chci aby existovala. Pokud jste tu se mnou, přeju příjemné čtení.  


Začátkem roku jsem opět začala pracovat na svém vzdělávání. Sice o sobě pořád budu tvrdit, že nejsem studijní typ, ale cítím ten rozdíl, když člověk studuje to, co ho baví. Stálo mě to neskutečné překonání komfortní zóny a osamostatnění se. Ale sakra, jak já jsem na sebe teď pyšná! Díky tomu jsem poznala plno nových lidí, což mě přivádí na další významnou část minulého roku.
Pouta s některými přáteli se zpřetrhala. A bolelo to. Řekla bych skoro jako rozchod. Byly to chvíle, kdy jsem nevěřila, že všechno má svůj význam. A až později jsem pochopila, že každý člověk v našem životě má své poslání a nemusí být s námi napořád. Měla jsem toho (sama v sobě) hodně k řešení. A až potom co jsem si vše urovnala, se vše pohnulo k dobrému. Pouta s některými starými přáteli se obnovila a do cesty mi přišly významné osoby. Všechno nabralo nový a krásný směr. 
Najednou mi do života proudili lidé, kteří se stali mými nejbližšími lusknutím prstu. Lidi, se kterými mě baví pracovat, tvořit. Postupně se začala utvářet komunita lidí, na které se člověk po víkendu těší. Moje práce se stala vášní a já věděla, že jsem konečně dospěla do bodu, po kterém jsem několik let toužila. Cítím, že můžu jít tak daleko, jak budu chtít. Že nic není nemožné, protože dělám něco, pro co jsem předurčená...
Tento pocit se přenesl i do mých tréninků. Pustila jsem se do neznámých vod, protože jsem se najednou cítila zralá a schopná. Konečně jsem začala na 100% věřit trenérovi a hlavně sama sobě (článek Body update I). Stanovila jsem si cíl a dosáhla ho - já, člověk s mizernou disciplínou a vůlí! Celou dobu jsem byla provázena parťačkama a (i) díky nim jsem se o sobě dost dozvěděla. Někdy to byly i velmi krušné chvíle plné slz, kdy jsem si nechtěla připustit pravdu a prala se za iluzi. To později vedlo k drsným psychologickým rozborům a zklamání v sebe sama. Ráda bych napsala, že teď už se tomu směju. Ale zatím tomu tak není...
Což vám jistě napoví, že rok 2019 nebyl pouze sluníčko, duha a jednorožci. Ach ano, tak už to v životě bývá. Nic není dokonalé. A tohle období jsem zažila zatím nejkrutější "ups and downs". Ale jak se říká, bez toho špatného bychom si nevážili krásných chvil. Jestli vás něco má posunout, tak právě okamžiky, kdy máte pocit, že je všechno na hovno. A že to kolikrát bylo na hodně velký HOVNO (za který jsem teď proklatě vděčná). Ze všeho jsem si něco odnesla a snažila se vytěžit maximum. Snad to v roce 2020 přinese ovoce. Ale to se možná dočtete příští rok.

Tímto se dostávám ke konci mého článku, takové malé rekapitulaci. A chtěla bych vám všem poděkovat. Vám, kteří jste byli součástí. Ať už po té dobré nebo špatné stránce. Bez vás bych nebyla tam kde jsem. Bez vás bych to nebyla JÁ. Mějte se krásně, vykročte správnou nohou a pamatujte:

"pokud začnete být upřímní sami k sobě, dělat co milujete a co vás dělá šťastnými, začnou se dít úžasné věci. Váš život se zpomalí. Přestanete se upínat k víkendu a speciálním událostem. Začnete žít každým momentem a začnete se cítit jako lidská bytost. Jednoduše jedete na vlně, která je životem, s pocitem spokojenosti a radosti. Pohybujete se plynule, vytrvale, klidně a vděčně. V tu chvíli se opona zvedne a nová perspektiva se zrodí."


You Might Also Like

0 komentářů

Oblíbené

Like us on Facebook