Několikrát jsem se rozepsala, přestala a mazala. Sama nevím jak to pojmout, ale vím, že to bude hroznej guláš. Přitom se potřebuju jen "vypsat".
Nemám ráda, když se musím chovat podle toho jak chtějí ostatní. A ještě víc nemám ráda dělat to, co chtějí ostatní. Já jsem prostě já a tak se i chovám, tak myslím, tak dělám. Když mi něco vadí, tak to řeknu, když se mi něco líbí, taky to řeknu. Rozhodně to neberte tak, že jsem drzá a sprostá na ostatní. To ne. Věřím přece v karmu.😀
Vždycky jsem si zakládala na tom, že se nepřetvařuju a řeknu to, co si myslím. Často jsem se dohadovala s lidmi, byla jsem šíleně vznětlivá. S věkem přišel (trošku) i rozum. Tudíž jsem se v určitých chvílích naučila být zticha a jen si myslet svoje. A taky se přetvařovat. To si žádá dnešní doba, občas je to prostě potřeba... Celou dobu, kdy jsem chodila na střední a pracovní zkušenosti měla sem tam z nějaké brigády, jsem si myslela, že svět dospělých je hrozně super. Dospělí se chovají rozumně, nelžou si, mluví přímo, nemají zapotřebí řešit věci za vašima zády. Jsou prostě DOSPĚLÍ. Po mých prvních pracovních zkušenostech jsem sakra rychle prozřela. A nezapomenu, jak vyděšená a frustrovaná jsem z toho byla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Svět dospělých je hnusný, prohnilý a člověk musí být hodně opatrný. To co jsem myslela, že po střední už nezažiju byl velký omyl. Potom, co je člověk svědkem všech těch pletich a intrik, nevěří vlastním očím a uším. A když je do toho zapletený i nadřízený, tak to potěš koště. S autoritama jsem problém zrovna neměla (pokud nebyla vynucená). Ráda ale věci dělám po svém. Nevěřím, že je jen jedna TA správná cesta, kterou vás učili ve škole. Pořád zjišťuju nové informace, čtu, hledám. Problém je potom ovšem, když je mi toto vytýkáno. A já NEMÁM právo prosazovat svůj pohled a názor. Musím držet ústa a chovat se podle předepsaných vzorců. K čemu? Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem šla podnikat. Abych mohla být sama sobě paní. Nikomu se nezodpovídat a být naštvaná maximálně sama na sebe. A tak nějak se odříznout od veškerého řešení cizích životů.
- 0:04
- 0 Comments