Pihatá Markéta

Rok rozvoje, dospívání a velkých změn. Rok ztrát a nálezů. I když by člověk neměl příliš času trávit v minulosti, dovolím si na chvilku zastavit a podívat se zpět. Celý článek bych chtěla pojmout jako jednu velkou vzpomínku. Možná se k ní jednou vrátím a možná ne. Jen chci aby existovala. Pokud jste tu se mnou, přeju příjemné čtení.  

Co, jak, proč a za jakým účelem - co se trénování týče. O tom všem se dnes rozepíšu.

Kdy já naposledy psala o trénování? To už bude nějaký ten pátek, že? To jsem možná ještě měla nějaké ambice v triatlonu. A nebo spíš přesněji - nebyla jsem triatlonem znechucená.😀No, člověk a chutě se v průběhu života mění. A vy se v dnešním psaní dozvíte, co se konkrétně změnilo u mě. Příjemné čtení.

Vánoce, Vánoce přicházejí... a s nimi všudypřítomný stres, spěch a fronty. Uklízení, pečení, nakupování, balení, chystání, uklízení, bla bla bla. Protáčím oči, jen to píšu. Nemělo by jít ale o svátky klidu a míru? O svátky, kdy jsme především všichni spolu? Pokud vás zajímá, jak toto všechno vnímám já a máte čas na chvilku položit formičku na cukroví, tak čtěte dál. 

Byla jednou jedna Markéta. Pihatá Markéta. A ta začala psát blog. Po nějaké době ovšem zmizela z povrchu blogerského. Prostě se po ní slehla zem. Kam ale zmizela? Co teda dělá a co nedělá? Žije vůbec? Na všechny tyto záhadné otázky je tu KONEČNĚ odpověď.

Původní články s názvem "Můj měsíc..." jsem musela tak nějak scuknout dohromady. Co si budeme povídat, je to hrozný závazek sepisovat každý měsíc.😄 Takže jsem to pojala trochu jinak a bude to shrnutí vždy 3 měsíců najednou. Nejsem úplně lempl, to ne.😅Ale už jsem před koncem každého měsíce měla vítr z toho, co a jak budu psát, a že nestíhám. Snad to bude dál plnit svůj účel a budeme spokojení všichni.

1) Bastei - v lednu jsme zavítali do Saského Švýcarska na kamenný most jménem Bastei. Měla jsem ho na svém "wishlistu" a byla jsem plná očekávání. Auto jsme nechali na blízkém parkovišti (neplatilo se, nebyla ještě sezóna), a vydali se směr most. Dan měl sebou drona a hrozně se těšil, jaký pořídí materiál. Bohužel hned na první ceduli byl zákaz dronování, pod šílenou pokutou.😅 Na to, že nebylo úplně teplo, bylo všude dost lidí - taky aby ne, když jde o nejnavštěvovanější turistickou atrakci v Saském Švýcarsku. Celou dobu jsme šli pomalým krokem v dlouhé frontě. Na každé vyhlídce jsme se jen na pár sekund zastavili a hned zase byli unášeni vlnou lidí. Mně to bohatě stačilo, neumím si představit, být tam v sezóně, když je hezké počasí. Pokud tedy nemusíte davy, nebo rádi fotíte, tak doporučuji jet mimo sezónu nebo si přivstat.😄Nejlépe obojí dohromady.

Bastei.

Výhled na Labe.

2) Klíč - tato hora byla také mezi místy, kam jsem se chtěla podívat. Mám pocit, že mě tenkrát namlsala Verča Strnadová. Klíč je čtvrtá nejvyšší hora Lužických hor (759 m.n.m.) a podle fotek jsme se mohli těšit na parádní výhled. Tou dobou byl ještě docela sníh, takže závěrečný výstup byl celkem sranda.😄Počasí nám přálo, výhled jsme měli opravdu luxusní. Ušli jsme nějakých 10km, vycházeli jsme z Kytlice. Přístupových cest je několik, stačí si vybrat podle možností a času.

Vrchol.

Ajlí nesmí chybět..

3) Sedlo - vrch vysoký 726 m.n.m. v Českém středohoří, nedaleko Liběšic. Má dva výrazné vrcholy, což z dálky tvarem připomíná jezdecké sedlo. Přístupových cest je zase několik, záleží jak časově náročný výlet chcete. Vyšlo nám nádherné počasí, takže výhledy nahoře byly opravdu suprové. Vyplatí se projít celý vršek, protože pokaždé můžete vidět na jinou stranu.😊

Typická silueta sedla. (Obrázek z google.)

Jeden z výhledů.

Kochání.

4) Lilienstein - začátkem března jsme opět zavítali do Německa, tentokrát na stolovou horu, tyčící se nad údolím Labe. Pokaždé, když jsem jela po cyklostezce, Lilienstein neunikl mému pohledu. Sice má pouhých 415 m.n.m., ale je to pravý symbol Saského Švýcarska. Nebudu lhát, z výstupu jsem měla celkem obavy.😅Nakonec to bylo naprosto zbytečné. Zvolili jsme cestu z vesničky Prossen, kde jsme i bez problémů zaparkovali. A odtud jsme se hned ne zrovna mírným stoupáním vydali na horu. Obešli jsme snad všechna místa z kterých bylo vidět do kraje. Stálo to za to. Lidí moc nebylo, i když se počasí vydařilo. Dohromady jsme ušli jen 6,5km.

Impozantní. (Obrázek z google.)

Lávky, žebříky, schůdky.

Údolí Labe.

Jóga všude.

5) Víkend v Praze - v březnu jsme měli objednaný oběd na Žižkovské věži. Dostali jsme to jako dárek k Vánocům, takže pokud nemáte zrovna nápady, můžete se inspirovat.😃Abychom nejeli do Prahy na otočku, zarezervovala jsem ubytování přes booking v Orea hotel Pyramida. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale narazila jsem na super cenu pro dva i se snídaní - 1600,- Kč. V sobotu odpoledne jsme tedy přijeli na hotel a hned na recepci na nás čekalo překvapení, v podobě upgradu na luxusnější pokoj. Po zabydlení jsme šli hned navštívit hotelové fitko. Pokud rádi využíváte těchto možností, můžu doporučit právě řetězec hotelů Orea, kde bylo fitko naprosto dostačující. Po cvičení jsme se pěšky vydali do Waf -Waf. Byl asi nejmrazivější den celého roku, foukal šílený vítr a byla děsivá zima. Byli jsme šťastní, když jsme se dostali na místo určení. Waf-Waf jsem plánovala už od té doby, co jsem věděla, že budeme v Praze na víkend. Zde menší recenze na podnik - pokud číst nechcete, přeskočte.

Měla jsem až moc velká očekávání. Unikátní koncept zaměřený na wafle a palačinky, mě oslovil hned na začátku. A instagramové fotky slibovaly opravdu nevídanou kulinářskou zkušenost. Ale realita je vážení trochu odlišná...  První zklamání byl prostor, kde se kavárnička nachází. Pár stolků hrozně namačkaných na sebe, možnost si posedět téměř nulová. Absolutně neosobní a hlučné prostředí. My jsme měli štěstí na místa, po nás se potom nahrnula vlna lidí a ti už museli postávat jako v bufetu. Jak jsem psala, koncept je zajímavý - pokud si nechcete vybrat z menu boardu, vezmete si papír a tužku, kde si sestavíte vlastní wafli nebo palačinku (sladké slané přísady, polevy a náplně). Lístek předáte, zaplatíte a přímo před vámi se odehraje "výroba". To je víc než nápadité. Bohužel to bylo tak všechno, co by stálo za plus. Dávala jsem si palačinku s jahodama, kinder bueno a nutellou. Jestli jsem měla v palačince rozkrájené dvě jahody, tak ještě přeháním. A 4 kousky kinder buena byly úsměvné. Nutelly bylo naopak až moc. Chuť samotné palačinky zanikala. Ani jsem to nedojedla. Cena neadekvátní. 

Výsledek.

Po jídle jsme Uberem jeli zpět na hotel, pěšky se nám v té zimě opravdu nechtělo. Večer jsme si zašli do hotelového bazénu a potom jsme se jeli autem podívat na Petřín. Nechtělo se nám hned zpátky na hotel, takže jsme nechali auto na parkovišti u hlavního nádraží, a šli se projít přes Václavák k Orloji. Jelikož bylo už dost pozdě, venku se potulovali opilci a různá individua. Procházka tedy byla taková rychlejší.😄Ještě jsme se na chvilku ohřáli v McDonaldu, dali si menší večeři a jeli zpět na hotel.

Petřín.

Druhý den jsme si přivstali na hotelovou snídani, která byla vskutku jedna z těch lepších. Byla možnost udělat si vlastní wafle, a co si budeme povídat, byly 100x lepší, než ty z předešlého dne.😄Po odjezdu z hotelu jsme jeli na Žižkov, kde jsme se před obědem prošli na památník na Vítkově. Samotný oběd byl skvělým zážitkem. Obědvali jsme ve výšce 66m v restauraci Oblaca. Mně se nahoru vůbec, ale vůbec nechtělo (nemusím výšky). Jídlo bylo dobré, jen jak jsme čekali, porce docela malé. V rámci oběda nebyly nápoje, které jsme si museli doplácet. Pokud byste se tam chystali, připravte si větší finanční obnos.😄Po obědě jsme ještě měli možnost podívat se do observatoře, která byla ještě ve větší výšce. Já jsem měla chvilku na rozmyšlenou, jestli to dám, ale nakonec jsem se odhodlala. A stálo to za to. Potom už nás čekala cesta domu.

V prvním "patře" jsme obědvali.

Výhled během oběda.

Srandy na plaveckém tréninku.

Cress a Ajlí, nejlepší parťáci na běh.

Občas počasí i nepřálo.

Kvalita děsná, ale super okamžik. Partner yoga po běhu.

Dodatečně se omlouvám za dlouhodobou neaktivitu, stalo se tolik věcí... Nemůžu se dočkat, až vše napíšu.😊První tři měsíce roku 2018 utekly šílenou rychlostí, až se tomu nedá věřit. Doufám, že jste vykročili správnou nohou. Mějte se krásně a u dalšího článku na viděnou. Ahoj!

                                                                                                                                           

21 dní, 21 pozic, 21 fotek, to vše ve společnosti české jógínské komunity!

Proč jsem se přihlásila, co mi výzva přinesla, s čím jsem se potýkala a jaké jsou finální pocity? O tom všem bude dnes můj článek - vůbec první z jógového prostředí. Příjemné čtení.

Přišla jsem do práce, vybalila počítač, otevřela krabičku s jídlem a jen tak mimoděk jsem otevřela blog. Ani nevím proč, bleskla mi hlavou myšlenka. Kdy to vůbec bude rok, co se věnuji "veřejnému psaní"?

Vážení, on to už rok byl. Není to zase tak dlouho, ale kdo to mohl tušit! Každopádně, pojďte se teď spolu se mnou vrátit v čase a připomenout si, jaké byly začátky, představy a kam jsem se dostala. Přeji vám jako vždy příjemné čtení.