Jarní jógová výzva

20:24

21 dní, 21 pozic, 21 fotek, to vše ve společnosti české jógínské komunity!

Proč jsem se přihlásila, co mi výzva přinesla, s čím jsem se potýkala a jaké jsou finální pocity? O tom všem bude dnes můj článek - vůbec první z jógového prostředí. Příjemné čtení.


Na psaní tohoto článku jsem se upřímně hrozně těšila. Vlastně to byl jediný důvod, proč jsem se těšila na konec celé výzvy. Asi si někteří mně blízcí řeknete, co mě to proboha napadlo, účastnit se něčeho takového. Sama jsem stále trochu překvapená, ale to co momentálně cítím je hrdost a neskutečný příval štěstí.😊Abych vás o nic neošidila, vezmu to pěkně od začátku. (Proč jógu cvičím, jak jsem se k ní dostala a jak velké místo v mém životě zaujímá vám napíšu jindy. Dnes se chci věnovat čistě výzvě.)

Několik týdnů zpět jsem na instagramu narazila na profil časopisu jóga dnes. Vůbec jsem netušila, že existuje v Česku časopis, který píše o józe, takže jsem hned hledala víc informací a shodou okolností na mě vykoukl příspěvek o Jarní jógové výzvě 2018. Zmínila jsem se před Danem, který o tom začal hned přemýšlet. Já jsem byla prvních pár minut dost nadšená, ale po chvíli vše vyprchalo a nastoupilo mé klasické já. Co si budeme povídat, jsem takový samorost. Z české scény neznám vůbec nikoho, a ze skupinových lekcí si odnáším rozporuplné pocity a navíc nemám ráda "soutěže" na sociálních sítích.😄Ach mé já! Po dlouhém rozhovoru s mou druhou polovičkou a zvážení pro a proti, jsme došli k závěru, že by nebylo na škodu se zúčastnit. Pro mě byla největší výzva vystoupit ze svého stereotypu a určité věci zkusit prostě jinak. Bylo na čase jít za tím co mě láká a obavy dát stranou. Pravidla byla jednoduchá: po 21 dnů přidávat fotky s jednotlivými pozicemi, které byly předem dané. Já vím, celkem prosté a jednoduché, ale my s Danem jsme se rozhodli pojmout to ve stylu - co fotka, to unikát. Do výzvy zbýval pouhý den, takže jsme neměli šanci si cokoliv nafotit do zásoby. A tak to tedy 5. března všechno vypuklo. Měli jsme před sebou neuvěřitelných 21 dnů plných focení, různorodého počasí a velkých očekávání, jak se fotky povedou. Každý den (kromě jednoho, kdy jsme vyfotili 2 fotky najednou) jsme sedli do auta a jeli fotit. V jakémkoliv počasí jsem venku polonahá pózovala v různých pozicích a snažila se ze sebe vymáčknout maximum. Říkáte si proč to všechno? Chtěla jsem být originální, autentická (jógu cvičím převážně venku), chtěla jsem na to všechno mít nezapomenutelný zážitek a hlavně jsem chtěla, abych z každé fotky cítila tu energii a daný okamžik. Každá jednotlivá fotka se s něčím pojí a má pro mě velkou osobní hodnotu. Prvních pár dnů se ukázalo, jak moc komplikovaná moje mysl je. Obrovská euforie se střídala s úzkostnými stavy a já nevěděla, jak dál. Jelikož jsem perfekcionistka, nechtěla jsem dopustit, aby by se stalo, že bych ven pustila fotku, která by pro mě nebyla dokonalá. Můžu jen poděkovat Danovi, který mě tak moc podporoval a snášel to. Po prvním týdnu tohle všechno opadlo a já si konečně užívala každou chvilku z našeho dobrodružství. Vždy před focením jsem si klasicky zacvičila jógu, připravila se na danou pozici a vybrala si, v jakém provedení jí uskutečním. Dan vymýšlel místa, outfity a tomu celému dával finální podobu. Bez něj bych byla ztracená.😀 Po focení jsem byla vždy totálně vyždímaná a byla jsem ráda, že jsem klasické tréninky dala stranou. Plus jsem řešila dost problémů okolo, které mě zatěžovaly psychicky. Takže jediné co jsem dělala byla posilka. Ano, bylo to něco na úkor něčeho, ale já jsem si řekla, že to vše chci udělat tak, abych si jednou NEřekla "kvůli tomu jsem přišla o spoustu mých tréninků". Takže do focení jsme dávali maximum. Hrozně jsem přivykla novému režimu našeho života, až jsem poslední den výzvy měla dost špatný pocit. Bude to zvláštní po třech týdnech nemít takovou starost a radost zároveň. Nepřidávat každý den fotky, o které se musím starat, odpovídat na zprávy... Bude mi to prostě chybět. Na druhou stranu, nebudu lhát, některé dny byly šílené a do smrti je budu mít zaryté v paměti.😁Občas nám počasí totálně nenahrávalo a já myslela, že umřu zimou. (Jojo, patří mi to, já vím!)😂Minimálně 2x jsme zapadli autem a modlili se, abychom vyjeli. Někdy jsme měli úplně minimum času. Někdy jsme už mysleli, že nic nevymyslíme. Někdy mi blesklo hlavou, že jsme naprostý šílenci... Ale víte co? Stálo to za to.

Protože...
...to všechno, co jsem investovala (čas, mé tréninky, peníze) se mi 1000x vrátilo. Opravdu jsem netušila, že lidi dokáže něco tak moc sjednotit. Měla jsem šanci být součástí československé komunity jógínů. Každý měl jinou cestu, jiné provedení, jiné nápady. Každý do toho všeho přenesl kus sebe, ale všichni jsme měli stejný cíl. Bylo super se virtuálně pohybovat mezi tolika fajn lidma. A všichni, kteří se zúčastnili a dotáhli to až do konce mají obrovský respekt!
...podpora a odezva byla prostě neuvěřitelná. Denně mi chodilo několik zpráv o tom, jaká jsem motivace a jak se se mnou chtějí setkat úplně cizí lidé. O komplimentech nemluvím, těch jsem dostala víc než za celý svůj život.🙈
...konečně jsem poznala lektory ze své země i ze Slovenska. Všichni nám celou dobu pomáhali a podporovali nás. Provedli nás celou výzvou jak nejlépe uměli, a za to jim patří obrovské děkuji. Zde jsou všichni pohromadě: Václav Krejčík, Kateřina Burešová, Tomáš Strnad, Zuzana Klingrová, Marián Divílek, Lenka Mináriková
...překonala jsem sama sebe v určitých ohledech. Zkusila jsem si dost nových věcí, o kterých jsem si třeba myslela, že na ně ještě nemám. Zlepšila jsem se a zjistila jsem, že bych měla začít víc pracovat na slabinách a neodsouvat je do nekonečna stranou. A taky bych se neměla pořád tolik podceňovat.
...máme s Danem po dlouhé době společné "hobby". Něco, co nás oba baví a chceme v tom určitě pokračovat. Každičký den jsme byli nucení se jít projít, zapojit mozek úplně jiným směrem a hlavně jsme spolu zažili dost nového = další utužení vztahu.

Pár ukázek našich fotek (k vidění na mém instagramu, fotky ostatních účastníků naleznete pod hashtagem # joganapohodu):



Závěrem bych chtěla napsat, jak moc mě celá událost posunula. Došlo u mě ke změně, nebojím se napsat, že velké. Musela jsem totiž dost věcí přehodnotit a na některé začít koukat z jiného úhlu. Jsem šťastná, že jsem se rozhoupala tím správným směrem a děkuji všem za podporu a milou odezvu! Všechno to přišlo úplně skvěle načasované a opět se mi potvrdilo, že se nic neděje jen tak!😊
Mějte se krásně, cvičte dál a užívejte se začínajícího jara! U dalšího článku ahoj!

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Moc krásně napsané :) Musím říct, že po výzvě mám velice podobné pocity a ještě teď jsem překvapená, jak velký vliv na mě výzva měla a co vše mi dala a ukázala. Vaše fotky byly opravdu krásné a šlo za nimi vidět kus práce. Mě fotila většinou šestiletá dcerka a po výzvě prohlásila, že by asi chtěla být fotografka :))) Mějte se krásně. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výzva určitě 100% splnila svůj účel, a jsem ráda, že to někdo cítí podobně jako já. :) Je super, že byli zapojení i rodinní příslušníci, třeba bude mít dcerka do budoucna nového koníčka. :D Děkuji za pochvalu, hned ji vyřídím fotografovi.
      Mějte se. :)

      Vymazat

Oblíbené

Like us on Facebook