Svatba za měsíc!

13:33

Včera večer jsem očima přejela kalendář a zjistila, že za měsíc touhle dobou budu vdaná paní! Jaké jsou představy, pocity a mám ještě vůbec budoucího ženicha? Čtěte dál.

Svatba je pro mě něco jako důkaz dospělosti. Dva lidé mají mezi sebou vše vyřešené, ví o svých dobrých i špatných stránkách. Mají to, co hledali a už hledat nepotřebují, a ví, že spolu chtějí být do konce života. Dost lidí, řekla bych spíš chlapi, mají slovo "svatba" jako synonymum ke slovu "vězení" (muž přestane být svobodným a nespoutaným hřebcem). Dále tu mám dvě magické záležitosti. Po nasazení prstýnku na prsteníček vaší doposud úžasné přítelkyni, dojde k přeměně na šílenou pětihlavou saň - manželku. Dále známá pod názvy jako stará, semetrika, Božena apod. Druhá přeměna nastane údajně ve chvíli, kdy váš okouzlující přítel s vyzáží Adónise řekne "ano". V tu chvíli mu během sekundy naroste pivní pupek, v jedné ruce se objeví ovladač od TV a druhá ruka mu sklouzne automaticky do trenek. Chtěla bych moc poprosit ty, které toto kouzlo postihlo. Nestrašte mého budoucího manžela! Ne každý pár totiž postihne tato kletba...

Na začátku bylo období, kdy jsem vůbec nic neřešila, takové to "ještě je to za dlouho, času dost". Naštěstí mě mamka uháněla s takovou výdrží, že jsme si konečně s Danem museli sednout a najít reálné datum. Jelikož mám hodně příbuzných a my dva pořád někde lítáme, byla to lehce stresující záležitost. Nemálo mi záleželo na tom, abychom se sešli v hojném počtu a nikdo nebyl ochuzen o ten velký den.😁Po stanoveném datu jsem zavolala na matriku, dohodla pevný termín a už zbývalo jen vymyslet zbytek. S pocitem, že se konečně věci pohly přišel i pocit druhý. Potom, co jsme byli na matrice a zaplatili docela pálku za to, že se budeme moct vzít, na mě šly mrákoty. Kolik taková svatba vlastně stojí? Kolik lidí vůbec chceme pozvat? Není to moc unáhlené? Z minuty na minutu jsem prohlásila, že jsme to měli nechat být a vzít se někdy jindy, že to bude stát majlant.🙈 To byla taková moje slabá chvilka. Musela jsem si dost věcí srovnat a probrat to s Danem. Jen co jsem se vzpamatovala, udělala jsem si diář a vše začalo dostávat reálnou podobu. Představu jsem měla jasnou a šla jsem si za tím, co jsem v té své hlavince měla. Co mi ale po celou dobu opravdu pilo krev, byly mnou strašně oblíbené dotazy, které na mě číhaly na každém kroku.
Lidi: „To se jako vážně chcete vzít?“ 
Néé, nechceme, to my jen tak ze srandy. Dan mě požádal o ruku s tím, že vedle sebe budeme 10 let žít a stále budeme říkat jak jsme zasnoubení...
Lidi: „Nejste na to ještě moc mladí?
Nejlepší je, že takovou otázku nám nejčastěji pokládají lidé, kteří měli svatbu v 19 letech. Mně bude 25, takže mi to opravdu divné nepřijde.
Lidi: „To jako musíte?“ 
Většinou tím naráží na to, jestli nejsem v jináči. Ne nejsem a jestli jste to nepostřehli, je 21. století a lidi se berou protože chtějí, ne protože musí.
Lidi: „Jste spolu JEN 2 roky, neberete se moc brzo?
Ano, až se budeme brát, budeme spolu 2 a půl roku. Pro některé je to krátká doba. Ale, my spolu celou dobu bydlíme, sportujeme a pracujeme. Jsme už trochu někde jinde, než bývají ostatní páry po dvou letech. Náš vztah bych klidně přirovnala k 6 letům klasického chození.😄


Postupem času jsem na přiblblé dotazy přestala odpovídat a soustředila se na organizaci. Dan chtěl být úplně vynechán, kdyby bylo na něm, dojede se na matriku, po obřadu se vyžahne krabičák a jede se na kebab.😂I přes to, jsem s ním všechno konzultovala, aby byl v obraze. Svým postojem ale začal vzbuzovat dojem chudáka, který se vlastně ani ženit nechce, jen sedí v koutě a čeká na osudný den. Plus mu jeho bláznivá skoro manželka neřekne ani slovo a vymýšlí si na něj jen šílenosti. To se mě víc než dotklo, protože věci kolem obřadu si třeba vymyslel i sám Dan, a vsadím se, že by dost partnerek ani nesouhlasilo. To už ale ostatní neviděli... Oba jsme se shodli na tom, že nechceme nic velkolepého a předimenzovaného. Chceme prostě krásný obřad a dění potom bude v rodinném duchu. Nechceme si na nic hrát, chceme být takoví, jací jsme. To mi připomíná, že dost lidí se bálo, že na obřad budou muset přiběhnout nebo přijet na kole.😅Už to vlastně naznačuje, že je v očekávání "nenormální svatba". 
Můžu prozradit pár věcí, abych uklidnila některé budoucí svatebčany. Jak už jsem psala, bude to podle nás, podle toho jací jsme. Je mi upřímně úplně jedno, že porušíme některé tradice, protože je to NÁŠ den. Mám lichý počet družiček, nebude se házet rýže, ani talíř, nebudou zdobená auta a podobné (pro nás) nesmysly. (Mimochodem už těhle pár věcí v některých vzbuzuje infarktové stavy.🙈) Jinak obřad bude v Děčíně na Mariánské louce, a to i v případě deště. Všichni chlapi budou mít červené kravaty, družičky červené šaty a čtyřnozí červené obojky. Já mám vysněné šaty, které jsem si vybrala na první dobrou ve svatebním salonu Delta. Na hlavě budu mít věnec a budu bosa. Kytice bude z lučního kvítí a kopretin. Jak to bude mít Dan je tajné a hosté se mají na co těšit.😄Co mě ale opravdu a asi nejvíc těší je fotograf. Když jsem vloni byla přátelům na svatbě (kde Dan chytil podvazek- haha) řekla jsem, že Tomáše chci jednou také na našem dni. Hrozně mi sedl jeho styl, umění v zachycení dokonalých momentů a hlavně přístup. Nemohla bych si přát nikoho lepšího! 


Organizace se tedy blíží do finále. Co bude tak bude. A jak to vypadá měsíc před svatbou? Mně je smutno jen z toho, že přijdu o své příjmení. To, že budu mít jeden, a ten samý penis na věky mě netrápí, takže kde jinde by měl být problém?😂Upřímně, kdybych si neměla vzít Dana, tak už asi nikoho. Takže tak. Můj budoucí ženich byl 2x ve Francii, s tím, že jsem čekala, jestli se vrátí.😂Ale asi by ho nic lepšího nečekalo, protože se chudák vrátil. Za celou dobu byl naprosto vyladěný, až včera... Slabá chvilka přišla na skoro muže! Byl zrovna ve sprše, když jsme se o tom začali bavit. Najednou se to všechno navalilo a vypadal, že omdlí. Ne kvůli tomu, že bude v chomoutu, ale že tam bude moc lidí a bojí se, že něco zkazí. Už to prý chce mít za sebou. Já se smála, myslela jsem si, že vtipkuje. Když ale zezelenal a podlomila se mu kolena, bylo jasné, že to sranda není. V hlavě jsem už kula plán, kdo ho bude hlídat před obřadem s paralyzérem v ruce, aby neutekl.😂Vím, že to je se mnou občas těžké, ale lepší budoucí manželku by prostě nenašel.😝 A kdyby to náhodou se mnou po svatbě dopadlo tak jako s těma, co se přeměnily na semetriku, buď mu útěchou sleva na dani! Za měsíc dám vědět, jak to celé dopadlo!

Děkuji za pozornost, mějte se krásně. Ženský nedovolte chlapům aby zlenivěli a nedělejte z nich podpantofláky! A chlapi, koukejte si ženský vážit a občas pomazlete té své sani i ty zbylé čtyři hlavy!
Ahoj!😀













You Might Also Like

0 komentářů

Oblíbené

Like us on Facebook