Sportování - moje plány a vzory.

12:29

Dlouho jsem nic nezveřejnila, až se trochu stydím. Na mou obhajobu, bylo dost starostí kolem zdravotního stavu Dana (zde) a svatby. V hlavě mám celkem přeplněno, takže zase nevím, čím dřív začít. Dost aktuální je teď moje trénování. Ráda bych se rozepsala o svých plánech a cílech. Současně bych ráda představila sportovce, kteří mě inspirují a motivují. Hezké čtení. 




Drobné zasvěcení do světa sportu jsem už udělala (zde) a chodilo mi dost zpráv, jak jste se s tím ztotožnili a máte to stejně. Jsem ráda, že v tom nejsem sama, občas je to víc než demotivující. 

Letos jsem začala svou třetí sezónu. I teď mi přelétne hlavou, kde jsem už mohla být, kdybych soustavně dřela. Ovšem od začátku se potýkám s výpadkama. Vždy, když jsem začala opravdu dřít, přišlo zranění, nemoc... Bylo to hrozně vyčerpávající a stálo mě to dost přemlouvání se zase vrátit na samý začátek. Zimní sezóna pro mě snad ani nebyla, takže se toho později moc nezmůže a všechno co člověk dělá je spíš improvizace. Hlavně u mě je absence zimní přípravy hrozně znát. Nemám základy, z kterých bych mohla těžit, a co si budeme povídat, za celou dobu jsem neměla pořádnou zimní přípravu. Vždycky to na něčem ztroskotalo. Bohužel, na jaře přišla nemoc, která se se mnou táhla cca 3,5 měsíce. Bylo mi zakázáno sportovat, měla jsem speciální dietu a potýkala se lehkýma depresema. Bylo mi doporučeno, abych jen odpočívala a ani nechodila do práce. Bylo to dost těžké období, souboje s hlavou, bezmocnost a věčně špatná nálada. Hlavně jsem se zdravotně nelepšila a nesmyslně brala všelijaké prášky. Nakonec se po nepříjemné fibroskopii a konzultace se známou, která dělá zdravotní sestru, došlo k závěru, že vše jsem si způsobila psychicky a doktor mě celou dobu léčil na něco, co mi ani neprokázal. Byla jsem dost rozčilená, přišla jsem tím o dost. Například o několik závodů. Hrozně moc jsem si chtěla zajet půl ironmany - Pálava race a Doksy race. Bohužel mi nezbylo nic jiného, než zase začít od znova a věřit, že už žádné výpadky nebudou. Přiznávám, že jsem se v tom solidně plácala. I po konzultacích s Danem mi bylo jasné, že se sice snažím, ale není to trénování. Spíš takový pokus o trénování, pořád tomu něco chybělo. Dost často jsem bručela, že bych chtěla parťáka, který by mě posouval a všechno prožíval se mnou. Začínala mi chybět možnost svěřit se někomu se svými pocity z těžkého tréninku, stejně jako sdílet nadšení ze super výsledku. Tou dobou nám přišla do cesty Anička, kterou snad musela přitáhnout nějaká vesmírná síla. Přišla v ten nejlepší čas, a teď už vím, že to tak prostě mělo být. Dan nás spároval a ještě teď si pochvaluje, jak mu to vyšlo. Od té chvíle jsem totiž trénovala jako šílená. Anička je prostě zázračná, protože nikdy mě tréninky nebavily víc. Energie jsem měla na rozdávání a všechno mi dávalo naprostý smysl. Vlilo mi to novou sílu a motivaci do žil. Moje trénování dostalo úplně jiný rozměr a já pocítila zase tu dravost, chtíč závodit a být prostě dobrá. Teď už můžu konečně napsat, že trénuju.😅Každá tréninková jednotka je neskutečný zážitek a zkušenost, nejsem na to sama a jsme tu jedna pro druhou. Sdílíme spolu všechny pocity, ať se daří nebo ne. A to je to, co mi neskutečně pomohlo a posunulo. Děkuju je v tuhle chvíli málo...💓
S Aničkou, Ájou a Cressem.

Mým cílem je teď pokračovat v nasazení, v jakém jsem. Minulý týden byl dost těžký, přesto bych ho zařadila mezi nejlepší v životě. Tři fáze - krásných 50km na kole, 2km plavání a posilka byly ještě docela jedlé, oproti běžeckým intervalům, které mě na chvilku psychicky sejmuly. Ale já chci víc. Chci zamakat v zimě, abych byla schopná od jara závodit a nemusela se za sebe stydět. Ještě, když mám teď Danovo příjmení!😄Plány mám spíš dlouhodobé, ale nechci mít velké oči. Odmítám mít jakékoliv zranění, hodně jsem zapracovala na protahování a józe, věřím, že mi to tělo vrátí. Celkově jsem se vrátila k základům, co se třeba posilovny týče a pracuju na psychice. Držte mi palce, ať vše klape tak jak má a jsem schopná to příští rok rozbalit.😁
Jóga - čas na regeneraci.

Užít si to je hlavní!
S Ájou při běžeckém tréninku.

Kdo mě kromě mé Aničky motivuje? 
Kromě vypsaných lidí mě napadají desítky dalších. Obdivuju všechny, kteří na sobě dřou a nevzdávají se po prvním neúspěchu. Každý, kdo zvedne zadek má u mě respekt.👍

Verča Strnadová a její blog Život(a)běh. Verču znám osobně, je to výborná běžkyně a v jednu chvíli trénovala pod Danem. V životě by vás nenapadlo, že tahle křehce vypadající slečna běhá neskutečné šílenosti - teď zrovna naposledy 10 lužických sedmistovek. Verču obdivuju pro její houževnatost a odhodlání. Po každém novém článku o ultra běhu mám nutkání obout boty a vyběhnout si nejbližší kopec.😄Její blog je pro všechny gurmány, sportovce a vášnivé turisty.
Věčně usměvavá.

Laďka Antalová
- triatlonová punkerka. Laďku jsem poznala na druhém ročníku nejextrémnějšího triatonu u nás - WINTERMAN. To jsem ještě netušila, jak bláznivý život vede. Od té doby, co ji sleduji na facebooku začínám mít jisté povědomí.😄Ta holka se prostě nezastaví, a když už, tak jen proto, aby vymyslela další akci. Laďka je vyznavačkou jakéhosi punkového sportování a já si začínám myslet, že nemá hranice. Nejšílenější pro mě byla charitativní akce "Sjedu se na Labi", na podporu boje proti rakovině. Pro představu: "Start Pramen Labe - Cíl Cuxhaven Severní moře. Od 5. července a následujících 5 dni chci pokořit Labe v cele délce, tzn. 1154 km aneb každý den v průměru více jak ironman..." A co je na Laďce nejlepší? Vše dělá proto, že ji to prostě baví. 
👍👍👍

Alena Vrátná - královna triatlonu. Alena byla na prvním ročníku Wintermana jako jediná žena! Už to je obdivuhodné a člověk musí smeknout. Pro mě není asi jiná osoba ženského pohlaví, kterou bych měla v rámci triatlonu respektovat a obdivovat víc. Spolu s Laďkou tvoří skvělou dvojku a já jsem si přála, abych jednou také našla někoho, kdo se mnou bude podnikat přesně takové šílenosti.😄(Snad se poštěstilo!) Jinak má Alena neskutečné úspěchy. Teď naposledy 3. místo na Ironmanu ve Francii - Nice.
Při závodech s manželem, který je Aleně obrovskou podporou.

Petr Vabroušek
- profík každým coulem. Petr je pojem nejen ve světě triatlonu a myslím si, že by každý měl mít povědomí, kdo to vlastně je. Kdybych měla vypisovat všechny jeho úspěchy, asi bych zkončila někdy zítra touhle dobou.😃Tenhle člověk vás musí inspirovat už svým sympatickým vystupováním a přístupem. A jsem ráda, že jsem měla tu čest ho osobně vidět na Wintermanovi. Pokud se chcete o Petrovi dozvědět víc, zde je odkaz na jeho stránky a zde je odkaz na Všechnopárty, kde byl hostem. 

Na Wintermanovi.

Daniel Trýzna
- iron Dan. Svého manžela tu nebudu opěvovat jen proto, že je to můj manžel. Dan je člověk, který si prošel dost věcma a přesto je tam, kde je. Držitel několika titulů, po první sezóně se dokázal dostat na MS na Havaji v terénním triatlonu, dokončil 2 Wintermany bez jakékoliv přípravy. Je to hrozný blázen a nezmar, ale takovou vášeň, kterou našel ve sportu, jsem nikdy neviděla. Přes všechny neúspěchy a neustálé klacky pod nohama se vždycky zvedne, zakousne se a pokračuje. Ještě silnější a motivovanější než kdy dřív. A u toho všecho stíhá motivovat i ostatní okolo, měnit jim životy a ukazovat cestu. Pro mě je on ten největší pohon na sobě dřít a být cílevědomá. 

Prostě Dan.😃
Kromě vypsaných lidí mě napadají desítky dalších. Obdivuju všechny, kteří na sobě dřou a nevzdávají se po prvním neúspěchu. Každý, kdo zvedne zadek má u mě respekt.👍Samozřejmě je nejlepší najít motivaci sám v sobě a nezapomínat, proč to všechno člověk dělá. A hlavně, vědět, že to je ta správná cesta. I tak se zeptám, kdo motivuje vás?😊
Mějte se krásně, při sportování přeji co nejmíň karambolů a překážek. A zase příště, ahoj!


You Might Also Like

0 komentářů

Oblíbené

Like us on Facebook