Naše svatba

13:13

Je krásné a obdivuhodné mít o určitých věcech jasnou představu. Bohužel, to by nebyl život, aby vám pod nohy nehodil pár klacků. Nebo vám nesrazil tatrou budoucího ženicha. Jak se precizně naplánovaná taškařice otočila vzhůru nohama. O tom bude dnešní článek. Příjemné čtení.




Přípravy a plány
Bohužel jsem jedna z těch osob, které rády plánují a dokáží si všechno tak vizualizovat, že nepřipadá v úvahu, aby to bylo jinak. Plus si do ničeho nenechám kecat a chci, aby všichni a všechno bylo tak, jak to mám v hlavě. Což je těžký v okamžiku, kdy mi do hlavy nikdo nevidí. Sama netuším, jestli je to plus nebo mínus.
Jako první jsem si udělala diář a vše si psala, škrtala - taková pravá ruka (vřele všem doporučuji). Absolutně jsme neměli rozpočet, na který se mě všichni ptali. Takže toto bylo lehce na punkáče. Samozřejmě to zlehčuju, v plánu nebyla svatba "na socky"😂, jen nám některé výdaje přišly hrozně zbytečné. Já si přibrala k práci brigádu a dalo by si říct, že jsem si díky tomu dost věcí poplatila.  S Danem jsme se dohodli, že to uděláme tak, abychom si jednou nemohli říct: „Kdybychom měli víc peněz, bylo by to lepší.
Co jsem měla původně v plánu jsem psala v článku Svatba za měsíc. Ale pro jistotu vše znovu nastíním. Obřad na Mariánské louce u nás v Děčíně. Vše v přírodním stylu - svatební brána z bříz, břečťan. Nevěsta - šaty snů, bosa, kopretiny, věnec ve vlasech. Ženich - přijede na kole, v cyklo dresu, vezme si na sebe jen sako a motýlka. Po obřadu odjedeme na dvojkole. Ostatní - červené kravaty, případně šaty. Po obřadu se odjede na myslivnu, kde bude volná zábava, jídlo a pití, posezení venku. Každý se bude moct převlíknout do čeho bude chtít... Nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být jinak.

Šaty jsem vybrala na první dobrou v salonu Delta v Mostě.  Byla to téměř jistota, že odtamtud odjedu spokojená. Měla jsem seznam salonů, kam se chci podívat, ale mamka mi řekla, že být mnou, jela by hned do toho - podle mě nejlepšího. A vyplatilo se. Ony vyvolené šaty na mě mávaly už ve výloze, takže láska na první pohled. Chtěla jsem dlouhý rukáv, co nejméně objemné, splývavé, prostě vílí.😄Samozřejmě jsem si vyzkoušela ještě 4 další, kdyby náhodou, ale nebylo to prostě ono. Šaty jsme hned zarezervovaly (moc děkuju teto!) a já celá šťastná posílala fotky družičkám. 
Mé vysněné.
Jako další nejdůležitější položka - fotograf. Minulý rok na svatbě našich přátel jsme poznali Tomáše, který byl pro mě první volba. Ani nevím, jak se to stalo, ale měl zrovna volný termín. Neváhali jsme, hned jsme se s ním sešli a zaplatili zálohu. Tom byl nadšený z našeho životního stylu a z představy akčních fotek. Výsledky můžete posoudit sami, my jsme spokojení na 100%. 
Nechtějte vědět, jak tahle fotka vznikala...😂
Veškeré dekorace, šaty družičkám, kravaty, krabičku na prstýnky a věci na rozlučku jsem průběžně objednávala z aliexpressu. Ne, že bych chtěla ušetřit za každou cenu, ale do něčeho se mi peníze strkat chtěly, do něčeho zase ne. Jinak nemůžu říct jediné špatné slovo, vše přišlo tak, jak mělo.
Květiny jsem si zařizovala u Květiny Jindřiška. Trvala jsem na kopretinách a lučním kvítí. Květinářka mi říkala, že má většinu na zahradě, a že je srpen na tyhle kytky super. Měla jsem domluvenou nakonec i čelenku do vlasů, která nám přišla lepší, než věnec. 

Dort jsem si domluvila v Lázeňské kavárně, kde pracuje moje svědkyně a dlouholetá kamarádka Míša. Opět jsem měla jasnou představu a na schůzce vše projednala. K dortu jsem nechala objednat ještě sladké zákusky, které měly později obrovský úspěch.

O vlasy se mi měla postarat Monča Malinová ze salonu Scarlet. A makeup dělala moje družička Eliška, která zvládla i sebe a zbytek družiček (nechápu).😄
U Monči.

Eliška pod tlakem.😁
Jak to nakonec bylo 
Je hrozně fajn mít všechno do puntíku naplánované. A taky je hrozně fajn mít klamavý pocit, že je všechno jak má být a nic se nemůže posrat  pokazit. Vše se tou dobou blížilo do finále, já si pochvalovala, jaká jsem šikovná, jak to bude nejkrásnější den na světe. Dan hodně jezdil na kole a já si občas říkala, jestli fakt neplánuje odjet do toho Mexika, jak všude vyprávěl.😁Zbývalo 13 dnů do svatby a my odjeli na závod v silniční cyklistice. Tam se Danovi stala nehoda, která mohla mít fatální následky. V 70km/h se srazil s tatrovkou. Článek najdete ZDE. Asi nemusím psát, jak moc se vše obrátilo hlavou dolů. Naštěstí má Dan dost výkonného anděla strážného a vše dopadlo nejlíp, jak mohlo.

Tahle událost odstartovala smršť změn a problémů, které se na mě postupně začaly sypat.
Změna číslo 1 teda byla, že na kole ženich opravdu nemohl přijet. Chudák byl rád, že se oblíkl do saka. Musel tedy jít normálně a spořádaně. (Oni mu totiž na sále v nemocnici jeho milovaný cyklo dres rozstříhali!) A to ještě musím napsat, jak měl týden před svatbou obličej plný modřin. Nikdo neví jak, ale všechny mu do svatby zmizely a zůstaly mu jen fialové nehty.😄 Já jsem se zase modlila, abych neměla opar, a hádejte co. Tím stresem a starostma jsem se tomu nevyhla. Do obřadu ale taky zmizel! Třikrát hurá.
Soukání se do saka.

Změna číslo 2
byla rozlučka se svobodou, která se musela přizpůsobit Danovu zdravotnímu stavu. Měl být pod dozorem a hlavně jsem neměla náladu se někde bavit. Nakonec to dopadlo tak, že jsme s holkama šly na jídlo a potom skončily u Eliška na bytě. V rámci možností, to bylo fajn, jen takové symbolické. Přišla jsem na jiné myšlenky a na chvilku vypla. Říkaly jsme si, že se ještě sejdeme po svatbě a uděláme pořádnou party. Ale to už se asi jen tak nestane.
Sranda byla!😂

Změna číslo 3
přišla v mém složení družiček. Po nehodě Dana se všechny holky hrozně snažily a pomáhaly mi. V tu chvíli to bylo k nezaplacení a já jsem jim za to moc vděčná!😊Jen jedna z kamarádek trochu nekomunikovala, nedorazila na rozlučku a samozřejmě ani na svatbu. Nebudu do toho zabředávat, jen mě to zaskočilo a zamrzelo. Holt každá máme priority jinde. Na post družičky se tedy dostala bráchova přítelkyně a odružičkovala to na jedničku!😀
Krasavice moje.

Změna číslo 4.
V plánu bylo překvapení - novomanželský tanec, za zpěvu mé talentované kamarádky Kiku. Bohužel mi chudák týden před tím psala, že jí bolí v krku a nakonec se z toho vyklubala angína. Písnička se nakonec poustěla z aparatury.
Problém číslo 1 přišel z matriky, kdy mi paní volala, že má být ošklivo a máme vymyslet suchou variantu (tu jsme od začátku měli). Bylo mi řečeno, že v případě deště se nebudou matrikářky s oddávajícím brodit mokrou trávou. A měli bychom zvážit přesunutí obřadu na zámek. Hned jsem oznámila, že taková varianta není přípustná!
Problém číslo 2. Květinářka mi psala, že kopretiny se budou muset objednávat z Holandska a prodraží se.
Problém číslo 3. Den před svatbou mi přišla fotka dortu. Byl tak šerednej, že jsem si jen sedla a rozbrečela se. To byla taková poslední kapička.😅V tu chvíli se mi vše zhroutilo a mně bylo jasné, že to podle mých představ opravdu nebude. Naštěstí se udělal nový a byl nakonec úplně dokonalý.
Problém číslo 4. Pár minut před obřadem Dan stále neměl jednoho družbu. Bohužel nedal ani vědět, že nedorazí, takže jsme v tom měli trochu guláš.

2 dny před svatbou
jsem jela se svědkyní pro šaty, u našich na zahradě se pekly koláčky. (Ještě jednou děkuji všem zúčastněným ženám, mám skvělou rodinu a přátele!) Bylo šílené dusno a vedro. Všichni jsme sledovali počasí. Měla jsem asi pět předpovědí a každá hlásila srážky v jiný čas. Já už rezignovala a v duchu si říkala, že jestli tam nahoře někdo je, a má mě rád, mohl by zařídit, ať neprší aspoň na obřad.😄
Manufaktura.

Další den jsme připravovali raut, zdobili myslivnu a stavěli bránu, která nakonec byla ze zahradního oblouku na růže. Přišlo mi, že absolutně nestíháme a byla jsem lehce nervózní. Do toho se řešilo co a jak ve velký den. Celkově mi organizace přišla zmatená.😄Se svědkyní Míšou jsme ještě pozdě odpoledne letěly k Elišce pro břečťan. Já jsem totiž celou dobu žila v přesvědčení, že to co roste u sousedů je břečťan, který použijeme a ono to bylo úplně něco jiného. Takže další zmatek, volání Elišce a později škubání břečťanu u ní na zahradě.😅Pozdě večer jsem ještě dolepovala poslední zbytky dekorací tavnou pistolí. Holky mi psaly, ať už jdu spát, že budu nevyspalá nevěsta. Do postele jsem se dostala ani nevím kdy, ale s pocitem, že víc už udělat nešlo a děj se vůle boží.
3 generace spolu😊

Den D

Hned ráno jsem se rozloučila s Danem a odjela k Elišce, kde už čekala Pája a její přítel Tom, který natáčel. Dan odjel ke svému svědkovi a já doufala, že nezdrhne. Eliška mi udělala základ líčení, zatím dorazil zbytek družiček a fotograf. Nálada byla skvělá, dost jsme se nasmály. Já potom odjela s oběma Tomášema  do salonu Scarlet, kde mi Monča dělala vlasy a přidělávala čelenku.
Každý vlásek musel držet.

Družičky se zatím dopřipravily, krásně to stihly a ještě jsme měly rezervu. Když jsem se vrátila z vlasů, nevěřila jsem vlastním očím, holky vypadaly dokonale. Eliška mi dodělala líčení a já se za pomoci svědkyně Míši šla soukat do šatů. V tu chvíli mi už lehce hrály nervy. Holky se střídaly v připravování myrt, které mi květinářka předala "rozdělané". (Teď zpětně fakt netuším, co bych si bez nich počala.)
A jsem ready.

Jen co jsem se oblékla, odjel fotograf za ženichem a kameraman na Mariánskou louku, natočit přípravy brány. My jsme doladily poslední detaily a bylo na čase se přesunout.
No a v tu chvíli to na mě padlo. Záchvat úzkosti, srdce mi pumpovalo jako splašené. Holky mě uklidňovaly a než jsem se nadála, seděla jsem v autě. Míša řídila naše velké auto (jsem na ni pyšná!) a já rozdělovala úkoly. Jediná šance, jak být v klidu.😄
Nervozita stoupá.

Na parkovišti před Mariánskou loukou už postávalo dost lidí. Holky vyběhly rozdávat myrty, střídaly se u mě v hlídání psychiky a vyhlížely ženicha. Já byla víc a víc nervózní, chtělo se mi dojetím brečet. To jsem ale zase nechtěla, protože bych si pokazila líčení.😂Vykládala jsem, že se potřebuju naštvat, abych byla v pohodě, jinak budu řvát jako blbá. Po chvíli na to za mnou přišly holky, že je nesouhlas od ženichovi rodiny kvůli nástupu. Byly z toho vyplašené, protože oraganizaci nástupu jsem jim řekla a nechala je, ať to přetlumočí. A ony to hned nemile schytaly. Tohle mě tak moc vytočilo, že jsem v tu ránu byla v ledovém klidu. Nástup jsme s Danem naplánovali prostě jinak než je ve zvyku, a ani ve snu by mě nenapadlo, že nám do toho bude někdo kecat! Ještě když to teď píšu mi tepe žíla smrti.😡 Naštěstí za pár okamžiků přijel ženich, který vypadal ještě víc nervózní, než já. Tak jsem si jen oddychla, že neutekl, i když ještě mohl. Zatím se pohřešoval jeden družba, který nakonec nedorazil, takže se o mě pokoušely mrákoty. Zase všechno jinak!😂
Potom to už šlo ráz na ráz. Dan zmizel se svým hloučkem směrem k bráně a oddávajícímu. Já konečně vylezla z auta, sundala si boty a zavěsila se do tatínka. Spolu s družičkama a svědkyní jsme se vydaly k bráně. Bylo trošičku zataženo, ale nikde ani kapička. Tam nahoře nám to přece jen někdo zařídil. Taťka byl nervózní stejně jako já, věděla jsem, jak moc už to chce mít za sebou.😄 Ani jsem nebyla dojatá, protože mi hlavou lítalo tolik věcí...

Holky moje.
Naše výrazy mluví za vše.

Potom už jsem stála s Danem u brány, která vypadala naprosto skvěle. Pan oddávající mluvil a mluvil. Jen když začal o zdravotním stavu nás obou, jsem se otočila na družičky a málem vyprskla smíchy. Vznikla z toho kouzelná momentka. Atmosféra byla malinko napjatá. Bála jsem se, abych neudělala nějaký trapas jak mám ve zvyku. Soustředila se na dýchání a snažila se zachytit každou sekundu toho všeho, protože to byl nejdůležitější okamžik mého dosavadního života. Dan se na mě vždy nervózně usmál, ale dodal mi tím tak moc odvahy, že by mě nikdy nenapadlo na chvilku zapochybovat o tom, co v tu chvíli děláme. 
Super moment.
Ještě pár fotek z obřadu:

Prstýnky.

Polibek.
Po gratulacích přišlo na řadu hromadné focení a poté skupinky. Samozřejmě moje bláznivá rodina dělala neplechu, takže fotka nejbližšího okruhu vypadá tak, že mamka mlátí strejdu kytkou po hlavě.😆 Co se dá dělat, rodinu nevyměníte. 
Všichni zúčastnění.
Jen co jsme dodělali fotky, odjeli jsme na myslivnu. Tam už bylo vše takové uvolněnější. Zasedací pořádek nebyl, každý se v podstatě mohl bavit jak chtěl. Měla jsem zajištěnou holčinu, která se starala o doplňování jídla a pití, takže tahle starost odpadla. Jídlo tedy bylo formou rautu. Velký úspěch měly sladké zákusky a maso, které griloval taťka se strejdou. Venku vykouklo sluníčko, takže se většina lidí odebrala tam. Před tím ještě proběhl svědkův proslov a krájení dortu.
Krájení dortu.
Fotograf se svědkem za mnou asi 2x přišli s tím, že je trochu nuda, jestli máme nějaké hry. Chtěli rozproudit zábavu. Hry jsme okamžitě zavrhli, ale naštěstí před námi byly poslední formalitky - házení kytky, podvazku a novomanželský tanec. Takže aspoň něco.😄Házení kytky si nejvíc užila moje babička, ta se na to připravovala jak na start běžeckého závodu!😂 Novomanželský tanec byl nakonec dojemnější než celý obřad. Hned jak zazněla hudba, začal foukat jemný vítr a bylo to kouzelné. Do té chvíle, než za námi vtrhla mamka a spol.😂
Hod kytkou.

Sundavání podvazku.

Tanec - to jsme nevěděli, co se chystá za námi.

Bez komentáře.

Potom už byla zábava rozprouděná opravdu řádně. Půlka věcí co se děla, se ke mně dostala až za pár dnů. Všichni si to pořádně užili, někteří to lehce přehnali, ale zase máme aspoň na co vzpomínat.😄Já už se těšila, jak si sundám ty nekonečně dlouhé šaty. Ještě nás ale s Danem čekalo focení. Jen se nevědělo kde přesně a Tomáš potřeboval lepší světlo. Nakonec jsme tedy na chvíli odjeli a nafotili hlavní fotky na zastrčeném nádraží (na kolejích, vlacích, v trávě) a potom na mostě. To byl teda zážitek, nepřála jsem si nic jiného, než být zpátky na myslivně.
Menší ochutnávka.
😊😊

Po našem návratu už byla zábava v nejlepší fázi. Venku pod pergolou byl luxusní taneční plácek, kde se zdržovala většina mladých - pokud zrovna nepanákovali v kuchyni. Ostatní posedávali uvnitř u stolů. Dřevěný foto rámeček, který visel na pergole měl velký úspěch, hlavně, když se na něm moje mamka (která nepije) začala houpat. I o některé další účastníky jsem měla docela obavy.😅Ale všichni přežili ve zdraví. Já se konečně mohla převléknout - počasí bylo tak super, že jsme všichni do noci vydrželi v krátkých rukávech.
O největší zážitek se postarala moje babička, která vysvlékla z košile jednoho Danova kamaráda a zkoumala mu břišní svalstvo.😂Ten má určitě trauma ještě teď. Rozvoz byl zajištěný, takže každý mohl domu kdykoliv se mu zachtělo. Rozdávala se velká výslužku koláčků, některé samozřejmě zůstaly v autě a nebo na půli cesty. 😄Ti nejotrlejší vydrželi až do nějakých 2 hodin. S ženichem jsme byli tak moc unavení, že jsme pomalinku a nenápadně party ukončili.

Na závěr
Jen při psaní se mi všechno tak moc vybavilo, že jsem se stihla naštvat, dojmout a zasmát. Ať byly moje představy jakékoliv, tak jedna dopadla na 100%. Chtěla jsem akci na způsob našich rodinných oslav. A to se podařilo. Jsem neskutečně šťastná, že se všichni sešli a dobře bavili. Lepší to být nemohlo. Nakonec veškeré strasti jsou víc než úsměvné a takovou taškařici bych si snad ani nevymyslela.😀
Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří přišli a dobře se s námi bavili. Největší díky patří rodičům, babičce, tetě a dědovi, družičkám, svědkyni a bráškovi.

Mějte se všichni krásně a u dalšího článku ahoj!















You Might Also Like

0 komentářů

Oblíbené

Like us on Facebook