Můj měsíc říjen

21:10

Druhý měsíc v podobě pravidelného článku ze života naprosto o všem. Ten první najdete ZDE

Říjen - počasí už je tak moc podzimní, že tiše vzpomínáme na léto a litujeme, že jsme nadávali, když bylo vedro. Babí léto je to tam a deštivé depresivní počasí nás nutí být doma v teple (v mém případě pít horký čaj po litrech a pálit jednu svíčku za druhou).🙈 Pokud tomu ale dokážeme vzdorovat, můžeme zažít spoustu super věcí...



Náš život
Dny od operace Dana plynuly a on měl samozřejmě čím dál větší roupy. Občas ho přirovnávám k hyperaktivnímu psovi, kterému páníček musí vymýšlet pořád novou zábavu. (Omlouvám se manželi).😂Ale jinak to zvládal obstojně, těšil se až bude mít za sebou 5 týdnů a bude moct sundat ortézu. Samozřejmě úplně bez pohybu nebyl a chodil do posilovny cvičit aspoň nohy a zdravou ruku. Takže nějaké vybití jakž takž zajištěno. Nejhorší ale bylo, že se blížil nejočekávanější závod roku WINTERMAN  a Dan se nedokázal smířit s tím, že by ho nejel. Jen pro info, jedná se o jeden z nejextrémnějších závodů u nás. Plave se 3,8km v ledové řece, potom se jede 180km na kole s šíleným převýšením a končí se maratonem na samotném Ještědu. S Danem jsme tenhle závod absolvovali 2x (já jako support, který je při tomto závodu povinný) a minulý rok jsem byla na Ještědu po dokončení požádána o ruku. Doporučuji článek ZDE, kde je i odkaz na reportáž, která byla vysílána na ČT sport. Jinak, pokud jste aspoň malí nadšenci do sportu, určitě sledujte WINTERMANa na sociálních sítích jako je facebook nebo instagram.😊
Takže abych se vrátila k věci, Dan pořád věřil, že to půjde nějak udělat, a čím víc se závod blížil, tím víc byl v depresích. Nakonec se tedy musel smířit s tím, že to nevyjde a bude letos závod absolvovat z pozice pomocníka. Já jsem se nabídla jako dobrovolník, a už se těšila na zajištěné ubytování a snídani na MALEVILu.😂 Ono to asi zní hodně blbě, ale to je totiž na celém závodu to nejlepší! Člověk se nemusí nikam vláčet a o nic se starat, ráno si sdělí dojmy s ostatními - to oceňuju.😊Takže ještě jednou moc děkujeme.
Závod sám o sobě byl letos trochu jiný, už tím počasím, které se na závodníky připravilo. Nazvala bych to chladnějším letním dnem.😄Ráno ale byla zima a mlha taková, že loď se závodníky, dojela na start o hodinu později, takže se startovalo nezvykle za světla. V prvním depu už byl bílý den, takže atmosféra černé řeky, ohňů na břehu a nervozity, že nic nevidíte byla ta tam. Já jsem vše sledovala s Aničkou, která se k nám připojila, aby viděla co jí jednou čeká (promiň)😂😅 a po vyjetí prvních pár závodníků z depa jsme se vydaly na stanoviště, kde jsem měla dělat dobrovolníka. Dan se věnoval své práci, ale občas jsme se na trati potkali. Z druhého depa, kde jsme měly s Aničkou přestávku a užívaly si paprsků sluníčka, jsme se vydaly na Ještěd. Pro mě to byla změna vidět ho tak strašně brzy a velký zážitek byl vidět vítěze, jak dobíhá na samotný vrchol. Minulé dva ročníky vyhrál Petr Vabroušek, letos byl poražen Davidem Jílkem, který ukázal neuvěřitelný výkon na cyklistické části. Každé doběhnutí závodníka a jeho supporta bylo emotivní, a vidět to takto z druhé strany bylo úplně něco jiného. Sama jsem si v hlavě nemohla srovnat, jestli jsem ráda, že jsme to neabsolvovali nebo mě to mrzí. Své pro a proti prostě mám. Na závěr rychlého popisu letošního WINTERMANA musím napsat, jak mě to celé nabilo energií. Ať už to byl krásný západ slunce na vrcholu Ještědu, nebo setkání s Álou Vrátnou, Laďkou Antalovou a spoustou dalších lidí, kteří jsou prostě jedním slovem skvělí. Ještě teď jsem dojatá, jak se ke mně holky hned měly a bavily se se mnou jako se starou kamarádkou. 
Západ slunce na Ještědu.
Finisheři a jejich supporti.
Jinak říjen v osobním životě byl celkem mrzutý, nálada korespondovala s počasím. Z dost stran se k nám začaly donášet pomluvy od různých lidí (ale o tom jindy v jednom z článků ze sekce Půlnoční psaní). Negativní věci začaly převyšovat nad těma pozitivníma a my se začali ptát sami sebe, co že tu vlastně děláme. Byli jsme s Danem rádi, když jsme na pár dnů vypadli do Krkonoš - článek ZDE - a mohli se odreagovat. Ale abych nebyla zase tak moc zamračená, musím napsat, co nás oba naopak potěšilo. Konečně se k nám dostaly všechny fotky ze svatby! Chmury jsme v okamžiku zahnali vzpomínkama na nejkrásnější den v našem životě.😍Brzy vyjde článek o naší svatbě a máte se na co těšit.
Již brzy...😊
Sportování a životní styl
Minule jsem toto téma končila tím, že se o mě pokouší nemoc. To se nakonec bohužel povedlo a já se léčila. Dala jsem si delší pauzu než je klasicky zdrávo, abych měla jistotu, že jsem úplně ok. Než jsem najela na běžný režim, měla jsem pár lehčích tréninků v posilovně. Mezitím jsem s kamarádkou Eliškou začala dělat partnerskou jógu. Vyplnila jsem tím mezeru mezi tréninkovým blokem v období nemoci a musím říct, že mě to moc bavilo. Určitě doporučuju jako zpestření klasické jógy nebo klidně i pro úplné nováčky. Na youtube je toho k inspiraci dost.😊
S Eliškou.😻
Po najetí na klasické tréninky jsem byla moc spokojená. Jak už jsem psala minule, dost věcí jsem si utřídila v hlavě, takže např. běh se pro mě stal oblíbenou záležitostí. Teď ho mám na stejné úrovni jako kolo. Plavání samozřejmě pořád vede.😄Posilovnu jsem stále brala jako nutné zlo, tam se musí ještě hodně zapracovat na psychice. Jinak se starostma a negativním okolím přišla chvíle, kdy jsem se přestala soustředit na jídlo. Vzala jsem to jako menší nájezd na objem (v mém rámci možností) a chtěla zkusit, kam to psychicky vydržím. Začalo se mi líbit, jak se mi z párátek udělaly ruce, lidi mi chválili zadek a záda. Dost se mi změnily rysy na postavě, ale to bylo asi tak všechno. Jako sice jsem jen pootevřela dveře nějakého nabírání, ale... Pro mě to není dlouhodobě udržitelné, protože nějaký ten tuk prostě přibyl a já nevidím důvod ho tam mít. Takže najíždím zpět na vytrvaleckou postavu (co nejméně tuku) a měj se objeme, nelíbíš se mi.😄
Věřte nebo ne, tohle je na mě výkon.😂
Ke konci měsíce jsem odjeli s Aničkou na menší "soustředění" do Krkonoš, které mi svým způsobem hodně dalo co se týká hlavy. Chtěla bych napsat, že bych chtěla víc takových tréninků, ale jednou za čas to stačí.😄
Poslední věc je progress na horáku, který mě moc těší. Začala jsem si konečně trochu věřit a přestala jsem být taková hrozná posera. Musím se poplácat po rameni!🙋
Srandičky s Aničkou na horáku.😃
TOP 3 úlovky měsíce
Na tohle téma se těším jak na Vánoce. Nejlepší 3 úlovky tenhle měsíc jsou totiž naprosto boží! Jelikož máme velké plány ohledně seberealizace, pořídili jsme si po delším uvažování drona, kameru a stabilizátor - vše v kufru pod názvem GoPro KARMA s Hero5 black (takové 3 v 1). Už kombinace těchto tří věcí je splněný sen. Teď ještě aby mě s tím Dan nechal lítat.😅
Přihrávám odkaz na samotnou GoPro Karmu, ať si můžete udělat obrázek, co ta mrška umí: video ZDE
Tuto značku vlastním poprvé a jsem zvědavá, jaká odezva bude po několika měsících testování. Asi je vám jasné, jak moc velkou radost z toho máme a jak se těšíme na všechny naše plány. Rozhodně se máte na co těšit i vy!
Ilustrační obrázek.
Ilustrační obrázek.

Citát pro tento měsíc
Autor: Sacha Guitry
Kdyby ti, co o mně špatně mluví, věděli, co si o nich myslím, pomluvili by mě ještě víc.

Opět se tedy loučím citátem. Věřím, že jste si říjen užili v rámci možností počasí. Důležité je nepropadat negativním myšlenkám! Já se chystám na plavecký trénink, i když bych si radši dala teplý čaj doma pod dekou.😀Mějte se krásně a ahoj u dalšího článku!


You Might Also Like

0 komentářů

Oblíbené

Like us on Facebook